Každý den vidím překvapení a později úlevu v obličeji mých klientů, když se celí ztrápení předchozím hledáním a léčením posadí u mě v ordinaci do křesla, odvypráví mi svůj příběh, trápení opakující se pořád dokola, společně najdeme společného jmenovatele a oni pochopí, odkud se to všechno bere.

Za mnohými z obtíží najdeme psychické trauma, které nás dokáže skrytě zablokovat na celá desetiletí.  Neseme si je z dětství a předáváme je na další pokolení. Není to tedy jenom o tom, že potřebujeme soucit, protože nám bylo ublíženo, ale máme také odpovědnost.

Nejnovější studie university Bena-Guriona publikovaná v Journal of Depression & Anxiety naznačuje, že riziko rozvoje posttraumatické stresové poruchy je mnohem větší u dětí, jejichž maminky byly také traumatizovány.

Přitom u maminek nemusí být posttrauma nijak výrazné, a proto ani rozpoznáno. Pro lepší představu:

událost, která u maminek způsobila rozvoj posttraumatické stresové poruchy jenom v 8,4 %, zvýšila u  jejich dětí toto riziko na 21 %.

Tyto poznatky znovu podporují novodobý trend pohledu na pomoc lidem s psychickým traumatem, kde důležitou roli hraje reakce jejich okolí.

Propojenost mezi rodiči a dětmi je silnější, než si běžně uvědomujeme. Pokud tedy chcete pochopit své potíže, je potřeba zmapovat reakce svých rodičů. A naopak – pokud potřebujete rozlousknout potíže svých dětí, potřebujete porozumět svým reakcím a prožívání, a to především v období zátěže.

Když zmíním před klienty dětství a vztahy s rodiči, jsou někteří trochu nedůvěřiví. Mnoho terapií se  zaobírá těmito tématy. Jenže EMDR je jiná. Podstatou jejího fungování je spíš změna neurálních sítí pomocí prožitku než formulace potíží do slov. Proto jde za hranice běžných terapií, kde se jenom mluví. EMDR umí terapeuticky zasáhnout na místech v duši, kam slova nedosáhnou.

 Líbil se Vám tento článek? Doporučte na přečtení přátelům nebo nás podpořte odkazem na Vašich stránkách.